Klubové BZH 19.září 2009 Kozolupy

  Jednou z nejvýraznějších a nejdiskutovanějších vlastností bloodhoundů je jejich kvalita nosu a schopnost a ochota (spíše vášeň) sledovat zvířecí, nebo lidskou stopu různě starou.
  Je velmi důležité tyto schopnosti v chovu udržet a dále rozvíjet.
  Většina majitelů se zpočátku věnuje především výstavám. Pokud je pes úspěšný a podaří se mu v čase delším než jeden rok a den získat tři první místa s přidělením titulu CAC, je majitel postaven před možnost získat pro svého psa titul Český šampion. Pro jeho získání je podmínkou složení lovecké zkoušky. BZH nebo PBZ.
  Menší část majitelů, svým zájmovým zaměřením na myslivost, dává možnost svému psu pohybovat se již od stěněte v prostředí, ve kterém svoje vlohy rozvíjí a majitel je usměrňuje.Vychovává jej tak, že lovecká zkouška je vlastně cílem výchovy a jejich soužití.

  Bloodhoundí stopování má vzhledem k povaze a jejich schopnostem svá úskalí a specifika.
  Také nedostatek zkušeností rozhodčích s tímto plemenem je může znevýhodňovat na zkouškách barvářů a honičů. Všechna dostupná literatura je zmapována na Hanoverské a Bavorské barváře při práci a o bloodhoundech je vždy jen zmínka, že mezi barváře patří. I mezi jmenovanými plemeny jsou patrny rozdíly v temperamentu a tím i provedení práce. Vše samozřejmě obecně, ale zkušenosti s bloodhoundy chybí. Musíme se držet pravidel Zkušebního řádu a zařadit do tabulek.
  Určitá podobnost povah s basety, kteří se u nás chovají déle a podmínky skládání zkoušek mají stejné, vedla k tomu, že Bloodhound klub začal spolupracovat s Basset klubem nejenom v oblasti výstav, ale i zkoušek.
  Zkoušky se svým psem může každý skládat v kterémkoli mysliveckém sdružení, jež zkoušky pořádá.
  Nejvíce bloodhoundů však absolvovalo zkoušky v Blučině u Brna, kde je předsedou mysliveckého sdružení rozhodčí a zároveň dlouholetý výcvikář Basset klubu ing.Václav Jedlička.
  Pro vzrůstající zájem členů Bloodhound klubu o složení BZH, bylo přáním a snahou výboru uspořádat zkoušky Bloodhound klubu pod vedením vrchního rozhodčího ing.Jedličky v honitbě v okolí Zadní Třebáně.
  Společně s předsedkyní klubu Kateřinou Schwippelovou vybrali les u Kozolup a my dostali za úkol připravit týdenní kurz a trasy stop pro dvanáct psů.
  Na pomoc s rozvržením stop v terénu jsme přizvali pana Eduarda Dvořáka, dlouholetého člena Basset klubu se zkušenostmi s výcvikem a zkouškami.
  Přidělený les jsme proběhali křížem krážem, ale byl tak prorostlý ostružiním, místy až do pasu, že po zkušenostech se šrámy na vlastním těle jsme tohle místo pro konání zkoušek zavrhli.
  Byl začátek srpna a nám se ozývali zájemci o plánovaný týdenní kurz, ale na ten nebyli žádní instruktoři. Zvolili jsme individuální intenzivní výcvik pro čtyři psy a to na celý měsíc.
  V polovině srpna nám Kateřina přidělila jiný les v úžasném terénu s roklinami, lomy, loukami a vzrostlými buky a duby.
  Následovala několikadenní práce na trasách v terénu lesa. Značení přibližných tras a kontrola vzdáleností mezi nimi, roklinami a skalami, délka každé trasy, značení stromů pro rozhodčí a kladeče stop. Tady bylo zapotřebí více nohou, rukou a očí zároveň.Těmi nám vypomohli Eda Dvořák, Soňa Fremutová a Míra Kralovec.
  Každý den jsme byli v lese od Křivoklátu až za Karlštejn. Na Křivoklátsku jsme šlapali stopy pro čtyři psy, následně je s nimi vypracovali, s vůdci prodiskutovali, naplánovali další trénink a obden jezdili do Kozolup za Karlštejn.
  Den před zkouškami při kontrole tras jsme zjistili, že na dvou trasách nám někdo od poloviny sundal značení pro kladeče stop.Tu noc jsme toho moc nenaspali. Asi jako ti, pro které byly zkoušky připravovány.
  Za rozednění jsem již se Soňou a adjunkty ze sdružení Sluka, Frantou, Michalem, Martinem a Danem (adepty na myslivce), šlapali stopy a odstraňovali značící pásky.
  Den se probouzel do chladného slunečného rána s ideálními podmínkami na zkoušky pro psy i vůdce.Už samotný výstup loukou na kopec sliboval každému zajímavé a zároveň náročné zážitky. Psy a vůdce provázeli celé rodiny. Udýchaní ještě před započetím zkoušek, se všichni zdravili a i přes pohledy plné obav bylo vidět na všech rozhodnutí zkoušky absolvovat, ať už to dopadne jakkoli.

 


  Začátek zkoušek ohlásil trubač Milan Cihelka na trubku borlici. Po proslovech ředitelky zkoušek Kateřiny Schwippelové a vrchního rozhodčího ing.Jedličky se přistoupilo k losová-ní pořadových čísel, následnému přiřazení rozhodčích a odchodu na první dosledy na umělé stopě, kde se zároveň hodnotí vodění a poslušnost.
  Čas čekání si rodiny se svými psy krátili občerstvením a vyprávěním zážitků z tréninků, nebo právě prožitých zážitků z dosledu.



Po absolvování všech tras přišly postupně na řadu další disciplíny, tj.chování u zvěře a odložení.
  Myslím, že zde je prostor pro zúčastněné, aby napsali a sdělili, jak prožívali a viděli tento den a disciplíny vlastníma očima.
  Po hromadném přesunu do Zadní Třebáně, kde byl společný oběd, se rozhodčí věnovali vyhodnocování tabulek a na závěr při slavnostním nástupu předání diplomů a soudcovských tabulek s hodnocením výsledků zkoušek.



Vrchní rozhodčí ing.Jedlička zhodnotil připravenost zkoušek jako vynikající, psů a vůdců ve většině průměrnou, s poukázáním na viditelný rozdíl v připravenosti u psů, se  kterými se v lese opravdu pracuje. Ukončení zkoušek slavnostně odtroubil Milan Cihelka. Zde již panovala uvolněná atmosféra a na tvářích vůdců každý snadno poznal, jak je s výsledkem spokojen.
  Na adresu rozhodčích musíme napsat, že ty vůdce a psy, kteří již na pohled si nebyli příliš jistí, povzbuzovali a k těm zkušenějším byli mnohem náročnější. Z dvanácti psů zkoušky úspěšně složilo jedenáct.
  My jsme si také uvolněně vydechli. Nikdo se neztratil, nikdo nikam nespadl a neutrpěl žádná zranění, což v tak členitém terénu při soustředění na dosled je téměř zázrak.
  Trénovali jsme čtyři psy a těší nás, že tři se umístili v bodování na prvních třech místech. Jeden z nich byl přihlášen jako náhradník.
  Gratulujeme všem, kteří se zúčastnili a úspěšně zkoušky absolvovali. A těm, kteří našli v sobě zaujetí a vášeň pro společné stopování se svým psem, přejeme hodně krásných prožitků.
  Cíl je důležitý, ale mnohem důležitější je cesta k němu, na které nás všechny provázejí naši psi.

PS: Děkujeme všem jmenovaným v článku, kteří pomáhali při přípravě zkoušek přímo v  terénu. Dále adjunktům za perfektní našlapání stop a přenášení selat, trubači za slavnostní atmosféru, zázemí zkoušek za zajištění občerstvení, rozhodčím za spravedlivé posuzování. Všichni společně pomohli k příjemnému a bezproblémovému průběhu zkoušek.
Více fotek 

 Eva a Ota Benešovi

 

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode