Bloodhoundí houkání z Křivoklátských hvozdů

Teprve, když si člověk sedne a má sepsat smysl svého soužití se svými psy, zjistí, jak je těžký popis vlastních emocí do pár vět. Bylo úžasné to všechno zažít, ale někdy i dost bolestivé a vůbec ne jednoduché, přestože v článku jsou popisovány prakticky samé úspěchy.

Je to vlastně období dvaceti let našeho života. Viděli jsme film „Zkrocení zlého muže“ a zamilovali se společně s manželem do obou hrdinů filmu ve vedlejších rolích. Čelo a tváře rozbrázděné hlubokými vráskami, chápavý, melancholický pohled očí a dlouhé sametově hebké uši. Tak vypadá impozantní hlava bloodhounda už od štěněte (mimochodem ve filmu, byla použita štěňata basetů…). Tlama s pysky, u kterých visí neodmyslitelná slina, a s nosem, který jako vysavač pohlcuje všechny dosažitelné molekuly pachů a vůní. Velké silné tlapy, robustní tělo a ocas nesený jako šavle. Pokud zjistí před sebou něco moc zajímavého, odtáhne vás tam i kdyby jste nechtěli. Úžasní psi …!!!

Ovšem ten, kdo tohle s nimi zažil na vlastní kůži, už ví, že to vždycky tak úplně legrace není. Přesto, pokud po čase vypráví své zážitky se smíchem a obdivem v očích, věřte, že je zasažen láskou.

Celá naše rodina si přála psa. Naše děti ve věku šest a deset let o ničem jiném nemluvili. Při přesunech autem z bytovky ve městě na chatu jsem po cestě musela číst „Robina“ od Zdeny Frýbové -  to byla jediná námi prostudovaná odborná literatura o psech. Dostali jsme se ke klíčovému rozhodnutí - baset nebo bloodhound? Tou dobou byla cena bloodhounda jako cena auta. A taky ta velikost psa… A do bytovky?

Do rodiny přišla basetka Nora. Úžasná holka s báječnou duší. Všichni jsme stáli o její přízeň a důsledně ji rozmazlovali. Věděla, že je na nás spolehnutí a nikdy ji nikde nenecháme i kdybychom měli spát v dešti pod širákem. Vždy nás najde, kde nás opustila - šťastné, že se k nám zase vrátila (taky proběhnuté a nadýchané čerstvého vzduchu). Prostě dbala o naši tělesnou kondici. Odchovala dva vrhy štěňat a naše děti nám tak pomáhala vychovávat k zodpovědnosti a radosti z plnění povinností.

Přestěhovali jsme se z města na chatu, kde se nám žilo mnohem svobodněji a manžel se mohl věnovat svému koníčku, myslivosti. Ve dvanácti letech Nora vážně onemocněla a po operaci dlouho nejevila známky zájmu o své okolí. Její přátelské návštěvy sousedů v blízkém okolí - vždy spojené s pohoštěním - ustaly. Představa rodiny bez psa pro nás byla nemyslitelná. Dcera s manželem začali společně hledat v inzerátech štěně bloodhounda, ale já nechtěla ani slyšet. Přesvědčena, že tohle nemůžeme Noře udělat.

Samozřejmě, že se jim podařilo najít způsob jak zlomit můj odpor. Jeli jsme se („prý jenom podívat“) k paní, která má smečku bloodhoundů a modrých dog. Zaparkovali jsme před vraty zahrady a v tu chvíli se ta vrata začala povážlivě prohýbat pod náporem těl pěti psích obrů a houkání nebralo konce. Ovšem jedna bloodhoundice všechny přehoukala, vyhnala a u vrat zůstala sama. Čekala až vejdeme. Manželovi i dceři jiskřily oči nadšením a já jsem pochybovala o zdravém rozumu obou. Za vraty nás čekalo první bloodhoundí přivítání. Oslintaní a zablácení od jejích polibků a objímání, odření jejími drsnými tlapami až na hlavách… Museli jsme se nahlas smát a vychutnávat si tu přemíru lásky. Jakoby nám říkala: „Kde jste byli tak dlouho, vždyť víte, že tu na vás čekám?!“.

Majitelka byla ve svízelné životní situaci a dvouletou Andulku nám nabídla na splátky. Tahle nabídka se nedala odmítnout už kvůli Andulce (rodina prostě ví jak na mě), a tak odjížděla s námi k novému domovu a nemocné Noře. Jejich první setkání proběhlo nad naše očekávání zcela bez problémů. Přítomnost Andulky Noře velmi pomohla. Opět se zvedla ze svého pelíšku, kde chtěla umřít, a vytvořily společně nerozlučnou dvojici na další dva roky. Na Andulčiny pokusy o vrážení do sebe, šlapání a válení se po sobě, dala Nora jednoznačně po psím způsobu najevo, co si o tom myslí. Andulka, méně sebejistá v novém prostředí, to vzala na vědomí. Nikdy si spolu nehrály, ale kam šla jedna, druhá ji následovala. Vypadaly jako Štaflík a Špagetka.

Jezdili jsme na výstavy a poznávali se s novými přáteli, stejně postiženými láskou a obdivem k bloodhoundům a basetům. Andulka se na výstavách moc líbila a doma se nám polička začala plnit poháry za vítězství.

Se psy je báječný život, ale přijdou i období, která vás hodně zarmoutí. Ve čtrnácti letech nás Nora opustila a  Andulka osaměla. Začali jsme přemýšlet o další bloodhoundí kamarádce. V klubu bylo evidováno asi šest chovných fen a tři psi. Tentokrát jsme již cíleně pokukovali za hranice, abychom zajistili přísun nové krve. Po delším hledání, kdy jsme už zároveň šetřili do prasátka, se nám podařilo přivézt z Anglie černou Sáru po geneticky vedené pracovní linii.

Nastalo krásné období poznávání povah bloodhoundů při jejich hrách a společných výletech. Sáru jsme učili všemu, co jsme u Andulky nemohli. Plavání a stopování, což milovala, neboť byla velmi pracovitá. Uchovnili jsme Andulku a začaly tikat biologické hodiny. Přáli jsme si holčičku Agátu, celou po ní. Podařil se nám první vrh bloodhoundů, čtyři holky a dva kluci. Sára byla skvělá chůva a kámoška. Zatímco Andulka odpočívala, o štěňata se výborně starala. Nebo jim do detailu pomáhala dotáhnout všechny jejich lotroviny. Ale uměla je i vyplatit, pokud se štěňata sama vydala daleko směrem k lesu a nevracela se na přivolání. Rozběhla se, porazila je jako kuželky a vyzývala je k návratu.

Nastal čas postupných odchodů štěňat do nových rodin a Agáta s námi zůstala. I u ní postupně převzala iniciativu ve výchově Sára. Učila ji poznávat celé okolí naší chaloupky i krásy okolních luk, kopců a lesů Křivoklátska. Bloodhoundi totiž svého člověka na procházkách vůbec nepotřebují. Nemáme ten nos, nedovedeme ocenit sledování právě čerstvé voňavé stopy a jenom zdržujeme.

Museli jsme nasměrovat výchovu obou holek tím správným směrem, který jsme schopni kontrolovat. Započali jsme s výcvikem našich barvářek na umělé stopě. Agáta vše brala jako velkou hru a Sára jako velkou soutěž. Zde se zviditelnily rozdílné povahy obou holek a individualita každé z nich. Sára byla tak natěšena na práci, že z pilnosti ve chvíli, kdy byla na volno, vypracovala navíc i stopu Agáty. Tohle nás všechny opravdu bavilo. Učili jsme se ještě hlouběji poznávat povahy bloodhoundů a vzájemně vzájemné komunikaci.

Již při výcviku se samozřejmě počítá se zkouškami. Ze zkušeností přátel a rozhodčích jsme věděli o problémech, které nás na zkouškách mohou potkat. Všechna dostupná literatura je zmapována na Hanoverské a Bavorské barváře při práci, a u bloodhoundů je vždy uvedena jen zmínka, že mezi barváře patří. I mezi jmenovanými plemeny jsou patrny rozdíly v temperamentu a tím i provedení práce (vše samozřejmě obecně), ale zkušenosti s bloodhoundy chybí.

I přes nedostatečnou oporu v „chytrých knížkách“ jsme s Agátou a Sárou během půl roku složili PZB ve III. ceně a následně BZH již v ceně I.. Díky úspěchům na výstavách a složením zkoušek se obě staly Českými šampiony. Manžel začal zastávat v klubu roli výcvikáře, aby uplatnil své zkušenosti i při přípravě psů členů klubu na zkoušky.

A opět začaly tikat biologické hodiny, nyní přišla na řadu se štěňaty Sára. Tentokrát se naše smečka rozrostla o kluka Blažeje. Vlastně jsem si ho přála já. Jsou mu tři roky a samozřejmě, že je veden pracovně. Po úspěšném složení BZH ve II.ceně již ve třinácti měsících, má za sebou několik úspěšných dohledávek vysoké i černé zvěře. Radostné chvíle opět narušila smutná událost, když nás ve věku jedenácti let opustila Andulka, naše zakladatelka chovu a Český veterán šampion.

Život naší smečky ale pokračuje dál. Manžel se chystá na individuální zkoušky s rok a půl starou Eliškou, která  nyní na podzim složila během dvou měsíců PBZ ve II.ceně a BZH v ceně I., a stala  se tak vítězem zkoušek. Pro klub jsme připravili BZH a pomáhali s výcvikem psů členů klubu, přátel a našich rodinek s již odrostlými štěňaty od našich holek - Sáry a Agáty. Já si doplňuji znalosti z myslivosti a manžel pomýšlí na aprobaci rozhodčího. V lednu nás čeká radostná událost: těšíme se na štěňátka ze spojení Agáty a Blažeje. Určitě mezi nimi bude holčička pro nás.

Nemohu opomenout, jak je důležité udržovat zdravotní i pracovní kondici našich psů a v tom nám pomáhá výživový program Fitmin zároveň s minerálně - vitamínovými doplňky, již tři roky.Vzhledem k rozmanitému věku našich psů využíváme kompletně celou řadu krmiva pro obří plemena od mléka pro štěňata až po krmivo pro seniory ,včetně nového výrobku pro senzitivní psy.Krmíme dvakrát denně a naši psi přípravu krmení komentují svým radostným chováním úplně stejně nadšeně,jako chvíle ,kdy se chystáme ne procházku.

Nemáme pochyby .Obojí jim skvěle prospívá a obojí úplně stejně milují.Tím nás utvrzují ,že naše volba je správná.

Ještě na závěr motto naší chovné stanice: Cíl je důležitý, ale mnohem důležitější je cesta k němu, na které nás provázejí naši bloodhoundi…

Eva  a  Ota Benešovi

chovatelská stanice Z Křivoklátských hvozdů